V záhlubí

1. srpna 2006 v 18:58 | budha |  >>PatvOry<<
Bylo uterý večer půl třetí a já už se jentak potácel v lavicích hospod. Kouř mně štípal do očí a nademnou se vznášela z onoho kouře mlha. Na zemi se válely nedopalky od cigaret a vypadalo to jako by na zem někdo vysypal korále.
Předemnou stálo pivo, na stole zahaleném odpadky na kterém se monumentálně tyčily nedopité pulitry jako chladící věže elektráren.
Skoro všichni už nás opustily, zůstaly jsme už jen my tři. Já, kléros a šuki, klábosíme, popijíme, občas padne ňákej ten vtip, no občas? Spíš stále, každý naše slovo, věta ja nějakej ten fór.
Smějeme se, když tu náhle se ozve rána!!! Mlhavý opar se rozpohyboval a já viděl příčinu hrůzného rámusu. Na zemi leží neznámý opilý muž, který před malou chvílí přišel asi z ňáký jiný hospody. Vedle něj leží převrhlá židle a pivo, jenž si právě přinesl od baru měl vylitý na sobě.
Smějeme se, před sebou najednou vidím pivo. Ano bylo tam již před tím ale při tom rozruchu jsem na něj úplně zapoměl. Koukám na něj a nemůžu mu odolat, ó jak jsi studenné a zlatavé, obaleno kapkamy rosy, jenž se vždy objeví na okraji a pak pomalu stékají dolů k tácku do nějchž se vpíjí. Napiju se a se spokojeným úsměvem vydechnu hmmmmm, "áááá dvanáááctka" řeknu si v duchu, ta chuť, ta pěna, ach jak jsi krásné, kéž bys bylo zadarmo, nikdy bych tě nikomu nedal.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama