Každý ráno

2. prosince 2008 v 14:55 | budha |  >>PatvOry<<
Mlhavé odpoledne, pro mě však ráno, vyndavám nohu z podpeřiny a pak druhou, vstávam.
Do hrnku trochu temného kafe, koukám do prázdna, žaludeční šťávy po noci, dnu mi dávají najevo nespokojenost s množstvím alkoholu, měl bych pít víc.
Z temnoty se vynořuji, prouděním zvuku vroucí vody v konvici. Zalejvám temnotu svitem a rázem je pestřejší a smysluplnější, ...kafe. Zabalim cigáro razim si to na balkón, kde mě zdraví sedíc si na zábradlý balkónu můj raní holub, ponechavajíc mi dar v podobě hovna, jak šlechetné. Pálim, plamínek tančí jak baletka, zážeh.
Z lehkostí potahuju juchuchu, pozoruji děj jedenáct pater dole podemnou. Po ulicích se plazí auta v pravidelných šicích, lidé zatíženy jídlem courají do škol a prací, něktří čekající na svého hada aby je posléze spolkl a vyzvracel blíže jejich cíli. V korunách stromů se loudavě pohupují větvičky zimních stromů a na nich sedí vysraní holuby i ten můj. Srkám...
Jako na dlani, představuju si, že v šechno ovládám, manipuluji s lidmy, hýbám pahýli vozim lidi na zebře, realita.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama