>>NěCo Z eTikY<<

Voč v etice vlastně běží

4. února 2009 v 18:01 | budha
Etika je filosofická disciplína zabývající se hledáním správného, dobrého jednání. Vidíme, že automaticky vnímáme běžné, automatické užívání etických výrazů v naší řeči. Existují různé etické směry, ve všech však existuje základní shoda - dobro konat, zlo ne. Každý zdravý člověk má to, čemu říkáme přirozený mravní cit. Existuje dobro a zlo a každý nějak ví, že je něco dobré či zlé. Existují základní představy o dobru - např. pomoc nemocnému člověku. činit dobro má smysl (máme z vykonaného dobra pozitivní pocit i přesto, že nám to nikdo neoplatí, neboť jsme udělali něco, co je svým obsahem smysluplné) - etika tedy uvažuje i o tom co je smysluplné. Dobro se jeví jako smysluplná hodnota "sama o sobě".

Bývá pravidlem, že naši úctu mají lidé charakterní. Vážnost vzbuzuje spíše člověk férový, než úskočný podvodník - etika tedy hraje rozhodující úlohu ve vzájemném hodnocení lidí navzájem a hraje tedy velikou roli i v mezilidských vztazích. Řekneme-li totiž o někom, že je to dobrý člověk, ohodnocujeme jeho podstatu - jeho lidství. Ohodnocujeme u člověka to, čemu říkáme charakter a každý z nás chce mít za přítele člověka, jenž je pravdomluvný, drží slovo, je ochoten pro nás něco udělat, je vnitřně pravdivý - nehraje si na něco, co není, respektuje naše odlišné názory, je ochoten dodržovat určitá pravidla a to i v situaci, kdy to pro něho není výhodné, je schopen přiznat a napravit vlastní chyby atd. atd.

Etika však nesouvisí jenom s úctou okolí, ale má vliv i na naše vlastní sebehodnocení, na naši sebeúctu. Často se nám stává, že provedeme něco, co sami neschvalujeme, za co se před sebou stydíme. Etika hledající správné způsoby žití se dotýká otázky smyslu života člověka. Mluvíme o hodnotovém žebříčku člověka, o hodnotách, které považujeme za cílové, což jsou ty, jichž bych chtěl dosáhnout.

Problém nedisponovatelnosti dobra říká to, že jestliže budeme dobří, mravně na výši, pak to ještě neznamená, že budeme v životě úspěšní, (bohužel se leckdy zdá, že v životě vítězí spíše lumpové a podvodníci). Tomuto problému říkáme etický paradox.

Etika zřejmě bude hrát rozhodující roli pro zachování života na této planetě, neboť většina problémů světa ohrožující náš život jsou etické povahy - obrovské drancování přírodních zdrojů, nenahraditelný zánik přírodních druhů, stupňující se, v některých místech planety již životu nebezpečné znečištění - to vše se děje ve jménu neustálého zvyšování úrovně nepatrné části lidstva, do níž mi patříme, zatímco převážná část lidstva trpí nedostatkem a stovky lidídenně umírá hlady. Budeme-li chtít naši zemi zachránit, budeme muset upřednostnit etické hledisko (uskromnit se, dodržovat určitá pravidla, který zaručí trvale udržitelný stav přírody a zdrojů), před naší touhou konzumovat a vlastnit stále víc.


 
 

Reklama