>>PatvOry<<

XXX

17. května 2012 v 17:27 | budha
Nořit se v temných lesých,
cestovat vesmírem.
Kde bobři dobrovolně odhazují svůj kožich.

Né pro tvoje oči.

Cestovat tam a zpět mezi stehny,
mezi Zemí a Měsícem.
Osídlit lunu jediným semínkem.

Né pro tvoje oči.

Jsme cestovatelé mezi světy,
osadníci vesmíru.
Zběrači květů mušlí,
zmocněnci Slunce,
uzurpátoři vesmíru.

Né pro tvoje oči.

Je to tak jednoduché, vlastně se nic nezměnilo.

7. března 2012 v 14:55 | budha
Uspořádané myšlení, rozháraný rozum, svět snese všechno.
Raní sraní na rádiu blaník, cibuli s marmeládou.

Každý hledí, tam kde sedí, nikdo, nikde, všude všechno.
Hlavně, že peníz slídí, kde by se uchytil, v které, kde kase supermarketů.

Na hajzlu každý sám, v hospodě všichni všude.
I když nepijem, hlavně že rum stojí tam kde se položí, protože je malý.

Na mítinách se mýto nevybírá, nepřekonávat překážky rovná se zdarma.
Kde tam, ten toho, kdo z koho?

xyx

20. února 2012 v 15:51 | budha
Ve světě jsou jen dvě strany,
strach a býda v nás volá.

Nikdo nikde, všude všichni.
Ztracen i nenalezen v době hříchů
a samo sobě se nic neděje.

Možná jen v malém zrnku prachu,
skrývá se všechna pravda.
V sobě samém hledáme se všichni.

Hněv, že ubližují nám, pohlcuje nás.
Zachovat klid, chladnou hlavu.
Rozmýšlet vše co řekneš,
z venčí je vše jednoduší.
Je třeba nahlížet z nitra.

Mozkové poluce

10. února 2012 v 14:37 | budha
Pro změnu trochu minimalismu
...
Život je krásný, tak mu poseru hlavu.

...
Poryvy větrů, jsou dnes poněkud neomylné
...
Nejdeli budha za pivem, musí být budha v práci.

...
Koupil jsem si do auta vonou kundu. Problém?
Nemám auto!!! No co, ale mam kundu vonou.

...
Hyneme pod koly nákladních aut hypersupermarketových zásobovačů.

RESTART

9. února 2012 v 16:29 | budha
Od dnes se pokusim o tento blog pravidelně starat, vkládat, pomáhat a chránit. Zjistil jsem totiž, že mě to baví. Ode dneška se stanu postrachem všech textilek, žádná ACTOVKA mě nevyděsí. Jak pravil William Wallace, když se mu hrabali ve střevech " SVOBODU".
Internet must be free.

PS: Neberte se tak vážně. Ani mě.

Plesnivá kočička

9. února 2012 v 16:16 | budha
Nastává zrození, zrození spasitele.
Mesiáše ztracených duší.
A chyby v pravopisu. Přichází ...

Pohlaďte si kočičku třeba vám něco přinese.

Rok budhy

9. února 2012 v 15:12 | budha
Dne 9. 2. 2012 ve Čtvrtek v 10 hodin a 23 minut byl započat rok budhy !!!

Co to ? Proč ?
To ví jenom budha. Protože můžu a chci.

Komu to vykecám, je povinen toto poselství uchovat v tajemství.
Porušení pravidel se trestá výhradně smrtí, způsob si vybere sám.

Pravda

4. června 2009 v 1:36 | budha
Co naleznu za tajemnými vrátky,
odkrývat jak archeolog vrstvu po vrstvě.
Odkrývat co už mnohokrát odkryto bylo,
číst v temnotě mezi řádky.

Bloudim temným labyrintem,
touhou nahlednout tomu co nejblíže.
Kličkuji mezi slovy mezi myšlenkami,
a schovávám se před nimy ve svých snech.

Zapaluji svíčku, už vidím světlé stíny.
nahlížim jí po chvilce zmizí.
Objevuju ji, nelze ji udržet,
bojí se asi světla vědění.

Už mnohokrát tu byla, a znovu se skrývá
drželo ji tolik rukou a mi nevěděli jestli je to ona,
přichází k nám tajemnými vrátky,
odněkud kde žádný tvor nebyl ani nezřel ji.

Nekonečné řešení

4. června 2009 v 1:34 | budha
V opratích koní, cítíš se snáz,
nežli se namaneš zlomý ti vaz.
Zmizí ti navždycky budeš mít pokoj,
pak zjistíš, že ji chceš zpět a už budež jen trpět.

Nejdřív si budeš myslet, že jí máš
obrátíš na chvíli zrak, najednou zmizela.
Odchází od tebe ani si nevšímáš,
že cos pozřel, vnímáš je ti předkládáno jako pravda.

Pravdy si nevšímáš, žiješ jen ve lži.
Která tě má chránit a pomáhat ve videohrách.
Žiješ jen jednou, tak se snaž,
pravdu nenajdeš pokud se o ní nezajímáš.

xxx

4. března 2009 v 20:58 | budha
Dláto se rejpe v mojí kůži,
vniká do masa hloubš a hloubš.
Moje oči to nechtějí vidět,
tělo však cítí to všechno.

Představuji si, že jsem jen těsto,
svět je špína ale i přesto,
v bahně se žije líp než v bavlně,
tu mol buď prožere nebo sama prohnije.

Odrazy

7. února 2009 v 23:53 | budha
Jdu tmou i světlem,
na neby září úplněk.
Sám, zároveň spolu,
jdu cestou bahnitou.

Napravo řeka, na levo pole.
V noci je řeka tak krásná,
temná a přeci jasná.

Odrážejí se vní stromy,
tak že je teď všechno dvojí.
I já sem dvakrát. Zrcadlo?

Odrážím se v ní ona ve mě.
Tak jako já odrážím se ve všem.
Odráží se všechno i ve mě.

Tak mě napadá, že na světě
není všechno dvojí,
kdo ví kolikrát koho, co všechno bolí.

Mrtvej nevyskočíš

19. ledna 2009 v 16:58 | budha
Krásná výško, proč mám chuť, vždycky z tebe skočit.
Ale já neskočím a ty to víš.
Já chci přeci žít.

Proč nemůžu, jen tak skočit a dál žít.
Já chci poznat ten pocit, letět si a vědět,
že až dopadnu už nebude nic.
Ale nic to nechci, chci dál pocity mít.

Vždyť i život je jak skok a pád.
Skočíš-li, pak padáš.
Žiješ-li, tak skočíš.
Padáš, tedy žiješ.

Láska

12. ledna 2009 v 17:37 | budha
Sedíme a pozorujem na jednom velkém bobku,
hledíme na sebe jsme bez tebe.
Lejeme na sebe opilost, ze vnitř už opilí jsme.
Ve vteřině ticha, která však trvá věčnost čas nepotřebujeme.
Lechtivý pocit v těle, když jsem vedle tebe,
tvá ruka na mé tvoří dokonalý celek.
Zamilovanost je když nevidíme okolní svět.

Pád

8. ledna 2009 v 16:21 | budha
Znaménko mého života
se třepetá v korunách stromů.
Jako jeden z posledních listů
co na podzim, ještě nespadl
do smrtelnosti člověka.

Strana

8. ledna 2009 v 16:11 | budha
Oddělím svou hlavu od těla,
slovem.
Ovládlo mé tělo jiné slovo.

Vzalo mi tělo,
vzalo mi život.

Život odnesl dav,
když jsem se trhnul na špatnou stranu.
Má duše překročila práh.

A v prach se obrátíš???

8. ledna 2009 v 16:04 | budha
Zaklepej botama,
vynes svůj popel.
Ještě dřív než nad tebou
vynesou tvůj ortel.

Každý ráno

2. prosince 2008 v 14:55 | budha
Mlhavé odpoledne, pro mě však ráno, vyndavám nohu z podpeřiny a pak druhou, vstávam.
Do hrnku trochu temného kafe, koukám do prázdna, žaludeční šťávy po noci, dnu mi dávají najevo nespokojenost s množstvím alkoholu, měl bych pít víc.
Z temnoty se vynořuji, prouděním zvuku vroucí vody v konvici. Zalejvám temnotu svitem a rázem je pestřejší a smysluplnější, ...kafe. Zabalim cigáro razim si to na balkón, kde mě zdraví sedíc si na zábradlý balkónu můj raní holub, ponechavajíc mi dar v podobě hovna, jak šlechetné. Pálim, plamínek tančí jak baletka, zážeh.
Z lehkostí potahuju juchuchu, pozoruji děj jedenáct pater dole podemnou. Po ulicích se plazí auta v pravidelných šicích, lidé zatíženy jídlem courají do škol a prací, něktří čekající na svého hada aby je posléze spolkl a vyzvracel blíže jejich cíli. V korunách stromů se loudavě pohupují větvičky zimních stromů a na nich sedí vysraní holuby i ten můj. Srkám...
Jako na dlani, představuju si, že v šechno ovládám, manipuluji s lidmy, hýbám pahýli vozim lidi na zebře, realita.

Noviny

1. prosince 2008 v 15:55 | budha
Kdy hrom udeří, kdy nebe se rozčeří, kdy budeme svobodni, kdy budu si moci říci až rozevřu vějíř, vějíř novin a přečtu si je celé, nemusejíc obracet prázdné stránky reklam a reklamních článků autorů, fanošků onoho či toho politika či strany.

Škoda lesů,škoda práce papírníků, škoda elektřiny jež nám poskytuje tolik věcí, škoda vzduchu, vzduchu který nám tolik ničí elektrány, elektrárny které nám poskytují tolik věcí, škoda trafikantů, škoda čtenářů jejich oblíbeného tisku, tolik zmařeného času a životů.

něco nového

10. listopadu 2008 v 19:33 | budha
Dloubal jsem se dloubal, ani v nose, ani v prdeli. Dloubal jsem se ve starých výtvorech (análech), takže stou prdelí nevim, nevim a zjistil jsem, že jeden výplodek z naštvanosti při nemoci jsem nezveřejnil, tímto to tedy napravuji.

Výmol

Již několikátý den uzavřen ve své hlavě, ve "svém" domě. Odříznut od lidí odříznut od společnosti, potkávajíc se s lidmi jenž znají společnost akorát tak z práce, s rodiči. Nemaje si s nimi co říct pro jejich nepochopení jakéhokoliv činu mého ale respektujících mou osobu a podporující ji, za to díky.


Média

Čtouc zprávy z internetu, výdobytku války, rozhořčen nad médii bičem opojující své čtenáře a diváky, na veřejnost vnášejí stíny nad lidmi, kteří si svobodní alespoň někdy přejí býti.

Louku si pronajali, jali se na na ní po nějakou dobu býti, chtějíc se trochu pobaviti.Že hluk tropí to jest zpráva měsíce, kdyby o každém kdo jen se opováží porušiti trochu toho nočního klidu, věnovali kus svého listu, stopáže, času, času lidí, kteří musejí to číst, poslouchati. Měli by o čem psáti a točit až do konce časů lidstva našeho.
Né, že by nebylo o čem psát ale oni nevědí o čem můžou psát a točit, tak aby nějaký hněv z výšin politického Olympu, na ně neposlal blesk útlaku.
Že hluk tropí, to jest pravda jen jestli se z toho nestala politická propaganda. V očích babiček křehkých, důvěřivých starých dam, hltajících "pravdu" z televizních reklam, se teď jejich vnoučátka mění v tlupu zvěře omámených drogamy, kdo jim vysvětlí, že se chtějí bavit podle sebe, né podle politického programu...

tak sem něco napsal

5. listopadu 2008 v 16:27 | budha
Ano je to tak jak vám napovídá titulek, skutečně jsem něco napsal ale neuložil, tak máte smůlu vy co sem nechodíte, dokonce jsem nezapoměl heslo a už sem si nastavil i automatický ukládání, takže od teď až sem něco napíšu, tak se neubráníte útoku na vaše mozky.
 
 

Reklama